Z čeledi mlokovitých lze zmínit především mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čolka hranatého (Triturus helveticus), čolka horského (Triturus alpestris), čolka obecného (Triturus vulgaris), vzácně se v parku vyskytuje i čolek velký (Triturus cristatus). Z populace žab je nejčastější skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan ostronosý (Rana arvalis), vzácný je výskyt kuňky obecné (Bombina bombina). Naopak častý je výskyt ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), ještěrky obecné (Lacerta agilis) i zmije obecné (Vipera berus), stále relativně vzácně se v parku objevuje užovka hladká (Coronella austriaca).
Vzácný je rovněž výskyt cikády chlumní (Cicadetta montana) a mravence Manica rubida. [33] Národní park je jednou z mála lokalit koníka jeskynního na území Česka. [35] Žije zde také vzácná, pro území Česka endemická, kobylka Pholidoptera aptera bohemica. [35][36] Ochrana[editovat | editovat zdroj] Edmundova soutěska, státem chráněná již od roku 1933 První pokusy o ochranu území Českého Švýcarska, potažmo celých Labských pískovců, sahají do roku 1739, kdy hrabě Jan Josef Thun zakázal na území Děčínského panství pastvu dobytka a v určitém období v roce i těžbu dříví.
druhy Agriotes pallidulus, Aplotarsus incanus, Cardiophorus asellus, Ectinus aterrimus, Pseudanostirus globicollis, Sericus subaeneus a Stenagostus rufus. Ze zástupců stehenáčových se v parku vyskytují např. druhy Calopus serraticornis, Clanoptilus geniculatus a Ischnomera cinerascens cinerascens, z nosatcovitých a mandelinkovitých to jsou Aphytobius sphaerion, Chrysolina rufa, Minota obesa, Notaris atterimus, Otiorhynchus equestris či dokonce Tropideres albirostris. Vzácný je výskyt chrobáka černého (Typhaeus typhoeus) a hrobaříka Nicrophorus germanicus. [33] Z dalších zajímavých nebo vzácných druhů bezobratlých lze zmínit stonožku Brachyschendyla montana, měkkýše Arion intermedius a závornatku černavou (Clausilia bidentata), žížaly Aporectodea handlirschi, Helodrilus oculatus a Dendrobaena attemsi attemsi, nebo korýše listonoha letního (Triops cancriformis).
Zasahuje do území několika samosprávných celků, a to měst Krásná Lípa a Chřibská, a obcí Hřensko, Janov, Růžová, Srbská Kamenice, Jetřichovice, Doubice a Staré Křečany. [2] Rozloha parku je 79, 23 km². [1] Takřka celou severní a části západní stranou přiléhá k německé hranici, za níž na něj navazuje národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz), který svou rozlohou 93, 5 km² ještě převyšuje velikost Českého Švýcarska. Východní stranu parku lemuje Chráněná krajinná oblast Lužické hory, jeho ostatní strany obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, na kterou na hranicích rovněž navazuje německý protějšek – Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (LSG Sächsische Schweiz).
soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus). [33] Hojný je výskyt okáčů, bělásků, žluťásků či hnědásků. Z babočkovitých zde žijí mj. babočka admirál, babočka bodláková, kopřivová a paví oko. [34] Co se týče brouků, čeleď střevlíkovitých zastupují např. střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), Carabus arvensis, Carabus auratus, Carabus nitens, Carabus problematicus, Dyschirius intermedius a Pterostichus quadrifoveolatus. Z více než sta druhů zástupců čeledi tesaříkovitých, kteří v parku žijí, lze zmínit vzácné druhy jako je tesařík pasekový (Pachyta lamed), tesařík zavalitý (Ergates faber), Acmaeops septentrionis, Anastrangalia dubia, Clytus lama a Pedostrangalia pubescens. Kovaříkovití jsou v parku reprezentování mj.
[7] Topografie[editovat | editovat zdroj] Z hlediska dnešního stavu krajiny, tzn. výrazně členitého terénu s dominujícími pískovcovými masivy, bylo klíčové období čtvrtohor. Tehdy v důsledku alpinského vrásnění došlo v oblasti Českosaského Švýcarska k mohutnému tektonickému zdvihu pískovcových sedimentů. Další pohyby tektonických desek spolu s častým střídáním ledových a meziledových dob a především díky vodním živlům rychle postupovala eroze místních hornin. Na erozi pískovců měly vliv i další přírodní děje jako jsou klimatické změny a zvětrávání. [7] Vrstva pískovce je pod zemí silná ještě několik stovek metrů, poté na ni navazuje tvrdá a vodu nepropustná vrstva žuly. Zdejší pískovec je velmi porézní a nasákavý materiál, takže jakmile začne pršet, voda se většinou už nemá kam vsakovat (žula vodu nepropustí a pískovec pod zemí už je nasáklý).
Česko - Švýcarsko | 28.4.2022 15:30 | MS hokej 18 - Sport.cz
Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo. České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko.
[29] Ze 45 druhů vážek se lze v parku setkat např. s klínatkou rohatou (Ophiogomphus cecilia), páskovcem kroužkovaným (Cordulegaster boltoni) i dvojzubým (Cordulegaster bidentatus), šidélkem kopovitým (Coenagrion hastulatum), šídlem královským (Anax imperator) i sítinovým (Aeschna juncea), vážkou čárkovanou (Leucorrhinia dubia), vážkou jasnoskvrnnou (Leucorrhinia pectoralis), vážkou podhorní (Sympetrum pedemontanum) nebo vážkou tmavou (Sympetrum danae). [33] Otakárek fenyklový, vzácný obyvatel parku Druhově velmi rozmanitá je i populace motýlů, kterých bylo v parku pozorováno přes 1000 druhů. Za zmínku stojí hlavně bělásek ovocný (Aporia crataegi), hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia), okáč třeslicový (Coenonympha glycerion), ostruháček jilmový (Satyrium w-album), otakárek fenyklový (Papilio machaon), přástevník kostivalový či např.
Česko U20 Polsko U20 přenos živý | Profile - UNAAWA
Z přežvýkavců lze v rezervaci narazit na kamzíka horského (Rupicapra rupicapra), jelena evropského (Cervus elaphus), srnce obecného (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Park poskytuje velmi příhodné podmínky pro výskyt netopýrů, kterých zde bylo zjištěno až 15 druhů. Zmínit lze např. vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra rezavého (Nyctalus noctula) a netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus).
Změna času v roce 2022: Kdy se změní letní čas na zimní
Je to dáno především tím, že si jednotlivé země mohou zvolit, jaký čas chtějí zachovat. Shoda panuje na tom, že by bylo vhodné, aby v rámci Evropy platil jeden čas, ale zatím není jasné, jaký by to měl být. Evropský parlament proto prodloužil lhůtu pro stanovení jednotného času do roku 2021. Do té doby měli zástupci zemí diskutovat a nakonec vyjádřit své stanovisko. Ani tentokrát ale nedošlo ke shodě a střídání času zůstane minimálně do roku 2026. Proč se vlastně mění čas Střídání času bylo zavedeno především za účelem úspory elektrické energie. Díky posunu je denní světlo k dispozici déle po dobu běžné denní aktivity člověka a tudíž je o to snížena potřeba svítit světlem umělým. Toto přizpůsobení má pozitivní vliv i na psychiku člověka a jeho biologický rytmus, ovšem samotný proces posunu času se projevuje negativně.
Tisá - Webkamery Online
Původní lesy s převládajícím bukem a jedlí se totiž neobnovovaly tak rychle, aby dostatečně uspokojily poptávku po dřevě. Na území dnešního parku či v jeho těsném okolí proto byly pokusně vysazovány různé druhy dřevin převážně ze Severní Ameriky jako borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice Banksova (Pinus banksiana) i douglaska (Pseudotsuga menziesii), cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), modřín japonský (Larix leptolesis) nebo zerav obrovský (Thuja plicata). Počátkem 20. století byl ještě pokusně zaváděn dub červený (Quercus rubra) a modřín opadavý (Larix decidua). Většina z těchto dřevin se v parku neuchytila, avšak douglaska, vejmutovka, modřín a dub červený zde zdomácněly.
[ŽIVÝ PŘENOS TV<] Inter Viktoria Plzeň koukněte se živě